Jsou před námi Vánoce. Období plné symboliky, kterou každá tradice naplňuje jinak. Dlouhé temné noci, které k tomuto období patří, volají k usebrání. Jenže, zažíváte to také? Hektické období plné stresu, málo času pro sebe. A zároveň toužení po pohodě, blízkosti, rodině, soucitu a lásce, které se ne vždy naplní. Bývá základem nespokojenosti, rozkolů a smutku. I když se předvánočnímu pohroužení a sebereflexi nevěnujeme vědomě, ozve se samo, jako důsledek všech těch situací, které ve svém předvánočním letu vytvoříme. Je to boj s běsy uvnitř nás. Naši předkové se tomuto transformačnímu období věnovali a zpracovávali ho symbolicky.
Naši pohanští předkové čas Vánoc (okolo zimního slunovratu) vnímali jako vhodný pro práci se stinnými stránkami osobnosti. Se slunovratem totiž přichází naděje, že slunce překoná zimu, temnotu a smrt.
Tma – okolo i na duši
To, co se děje okolo nás, v přírodě, se odráží i v nás. S příchodem delší tmy citlivým lidem sedá tma i na duši. Naši předci s tím společně bojovali pomocí elementu ohně. Ten nedílně provázel oslavy zimního slunovratu. Znamenal symbolickou ochranu před vším spojeným s tmou. Zapaloval se při západu Slunce a musel hořet celou noc. Lidé u něj bděli až do rána, neboť to bylo jediné bezpečné místo před nebezpečnými bytostmi, běsy a čerty. U vatry se sešla celá vesnice. Později se tento zvyk transformoval v zapalování svíček o Vánocích. Zapálení svíčky – oživení elementu ohně, je konejšivé, hřejivé a očistné, i pro ty duše, které už jsou naplněné tmou. V józe se k očistě a zklidnění mysli v tomto smyslu někdy využívá techniky trátak (upřené hledění do plamene svíčky).
Prvních čtrnáct nocí po slunovratu naši předkové označovali jako noci běsů. Koledování, které v této době probíhalo, znamenalo symbolické setkání s běsy. Setkat se s běsy je důležité. Umožňuje poznání a přijetí. Uznat existenci běsů (ať vnitřních nebo vnějších), je úleva. Je to život v dobrém i zlém bez snahy ho měnit. Jen to chce odvahu a do začátku taky trochu síly. Proto to dříve byli nejsilnější členové společenství (mladí muži), kteří měli za úkol se s běsy konfrontovat a ochránit před nimi celé společenství.
Já – nejen pro sebe, ale i pro společnost
Je zde tedy také téma osobní investice pro dobro společnosti, pro podporu soudržnosti, nastolení pokoje, dobra a lásky. I sešlost u vatry podporovala sounáležitost s rodinou a s kmenem. To vše v nás nyní během Vánoc rezonuje, a proto Vánoce ctíme jako čas pro rodinu a své blízké.
Téma překonání temnoty pro prospěch společnosti se objevuje nejen v pohanské, ale i v křesťanské nebo (nezávisle na vánočním období) v jógové tradici. Jóga nás vede ke zvnitřnění, prožití sebe i napojení na ostatní, na okolí a na vyšší princip. A morální a etické zásady, které jsou součástí této cesty, jsou užitečné pro celou společnost.
Tradice Vánoc je pro nás výzvou poznat své temné stránky i potenciál lásky a soucitu a transformovat je ve formu, která bude sloužit nám, našim blízkým i celému světu. Můžeme dávat všem, ale je potřeba začít u sebe – sebeprožitím, introspekcí. Nelze totiž dávat, co nemáme. Tak, jak dokážeme milovat sami sebe, dokážeme milovat i to ostatní. To, co cítíme sami k sobě, se zrcadlí v našem vztahu k všemu ostatnímu. Proto je důležité otevřené srdce vůči okolí, ale i láska sama k sobě.
Něco s tím má společného i to hektické tempo, stres a konzum, se kterými se v současnosti Vánoce pojí. Jsou to naše současné běsy – naše představy, které nás nutí dělat věci, které ve výsledku ani nepovažujeme za dobré. Když je poznáme, máme my i naše okolí šanci na Vánoce, které budou spíše o duchovním prožitku hledání vyššího principu v nás a v ostatních lidech. Chce to do toho jít se stejnou odvahou, s jakou šli mladí muži do koledy.
Poznámka: V článku jsem využila informace Slovanského kruhu. Další díl seriálu o zpevnění středu těla, který jsem teď přeskočila, bude po Vánocích.
